Říjen 2012

Rútim sa.

31. října 2012 v 20:03 | Evžénie
Ale neviem kam. Môj otec? To je človek ktorého skoro ani nepoznám. Žijem s ním celý svôj život a za tú dobu sme si nepovedali nič rozumného. On vie somnou komunikovať len ,keď je nahnevaný a chce mi vynadať. Ako aj predchvíľou. Prišla som domov a on mi povie čo mám zo zorničkami,ale pritom nič. Ani som nepila ani nehulila. Dpč tak já neviem čo chce stále.
Od pondelka som u chalana/kamaráta. Vždy o jednej zmiznem a vrátím sa domov tak o osmej. Asi to ho sere. A keby vedeli moji rodičia ,že s ním som a že chodím k nemu tak ma zabijú. Preto sa rútím. Ja s ním chcem byť,ale viem,že to dlho nevydrží. Zasa vo mne bude skrat a ja poviem stop. Pretože sa bojím,že to moja mama zjistí. Strašne moc sa toho bojím. Všetko by sa zmenilo. Určite by ma zbila. Nepúšťala už von a pičoviny a ja na to nie som zvedavá. Ale tak čo mám robiť. Nejakú radu rozumnú by som potrebovala lebo inak už úplne som v piči.

Niečo čo ma dostalo.

8. října 2012 v 20:24 | Deniska
Na facebooku som videla tento príbeh a dostalo ma to!
------
Celý svůj život jsem se styděl za svou matkou. Měla jedno oko, a zdála se mi ošklivá. Bydleli jsme v chudobě. Neměl jsem otce co by vydělával a kdo by dal práci mojí matce, když má jen jedno oko.. Matka se mě snažila oblékat co nejlépe, abych se od ostatních spolužáků ničím nelišil, jenže moje matka se moc pěkně neoblékala tak jsem se snažil jí před přáteli schovávat.. Jednou jsem si ale doma zapoměl svačinu, tak mi jí chtěla přinést do školy. Jen co jsem jí uviděl, jak jde ke mě, začal jsem na ní křičet, proč sem chodí a pak jsem utekl. Další den ovšem celá škola mluvila o mé matce, jak je ošklivá a jak má jen jedno oko. Říkal jsem si, kéžby jsem neměl matku jako jsi ty, kéžby jsi umřela.. neřekla nic.
Nepřál jsem si nic jiného, než abych mohl jít pryč, odstěhovat se, daleko od své matky a třeba se oženit..Už jsem byl na střední škole a odstěhoval jsem se, pilně jsem se učil a po pár letech se i oženil a odstěhoval do domu ve městě, narodili se nám i děti:) Byl jsem na sebe pyšný, byl jsem pyšný na to, co jsem dokázal.. Jednoho dne zazvonil zvonek a já šel ke dvěřím, děti za mnou přiběhli a stáli u dveří se mnou, otevřel jsem je a v nich stála moje matka.. Děti nevěděli kdo ta žena je, děti nevěděly, že je to jejich babička a už vůbec nevěděli, že nějakou babičku mají. Začal jsem do ní strkat, ať odejde, že sem přišla jen aby vyděsila moje děti a zase mě ztrapnila, neřekla nic..
Uplynulo několik let a já šel na setkání absolventů, šel jsem tam rád, protože jsem měl hodně peněz, dobré auto a skvělí život o kterém jsem jim vyprávěl. Setkání bylo zábavné..
Před odjezdem domu jsem se rozhodl se projít po městě, nevím jak se to stalo, ale došel jsem až k domu, k domu kde jsme dřív s matkou bydleli.. Sousedé mě poznali a jeden z nich zamnou i přišel, řekl že matka je mrtvá a že má pro mě dopis, který má matka před smrtí napsala, nejdřív jsem ho nechtěl otevírat, ale nakonec otevřel, psala v něm "Ahoj synku. Omlouvám se za všechno. Za to že jsme ti nemohla dát krásné dětství, za to že ses za mě musel stydět, za to že jsem přišla do vašeho domu.. Nechtěla jsem tvé děti vystrašit, jen je vidět, jsou krásné, vypadají přesně jako ty, hlavně se o ně postarej.. Samozřejmě že si nepamatuješ, ale když jsi byl malý chlapec, měl jsi nehodu a přišel jsi o oko, dala jsem ti svoje, protože pro tvojí záchranu se nic jiného nedalo dělat, je to jediné co jsme pro tebe mohla udělat. A prostě tě miluju nadevšechno na světě. Přeju ti šťastný, úspěšný život, Tvá matka"..

Nie je zlé byť iný.

7. října 2012 v 12:05 | Evžénie
To je nuda v tejto Skalici pojebanej. Celý deň bude určite pršať a mne je zle. Môžem si nanajvýš ľahnúť do postele a pozerať filmy.. Práve si stahujem jednu komédiu s názvom -Já jsem ty,ty jsi já-

Včera som zasa pila alkohol. S dievčatami s ktorými som strašne dlho nebola vonku. Tak sme to chceli ísť osláviť. Alebo nám proste zadrbalo. Aj to sa občas stává. Bola som docela dosť mimo. Ale normálne som prišla domov. A nechápem až teraz mi je zle. Dúfam,že keď si dám obed ,tak mi bude lepšie.

Zajtra zasa do škole. Musím si napísať jeden referát ,ktorý sa mi vôbec nechce písať. Som lenivá úplne na všetko. 3 dni som nebola v škole. Bola som chorá..Poslední dobou nejako často. Veľké nervy mi to robí.

Ale mne všetko robí nervy. A hlavne všetci. Ja by som nemala vychádzať von pretože prudím tou mojou náladou všetkých naokolo. Ale tak čo už narobím. Ide na mňa nejaké kritické obdobie.

V stredu ideme s triedou do Prahy. Veľmi sa tam teším. Aspoň na chvíľu preč s tohoto tupého mesta. A vlastne preč zo Slovenska. Mám v triede moje kamošky s ktorými chodím von takže nám bude určite mega dobre. ♥

Prídeme odtiaľ v piatok. No jó skoro,ale čo sa dá robiť. Kurevské je,že nemôžem odnikiaľ zohnať foťák. Pretože svôj som rozbila a nikto nemá. Tak fotky asi žiadne nebudú. Možno len tak cez mobil a to je kvalita hrozná.

hejj je mi zle...zachvíľu sa asi vyzvraciam. Pôjdem si asi ľahnúť tak zatiaľ čau. Na 100% sa ozvem ešte. Buď pripravená. Bude to čoskoro..